Blog - Můj život, moje tvorba

Kritika je jako déšť: někdy osvěží a přinese růst, jindy zničí a utopí. Záleží na tom, jakou půdu v nás najde a jak se jí postavíme…

Strach ze závazků je jako tíživý stín minulosti, který se plíží krajinou srdce a brání mu vstoupit do slunného údolí důvěry a blízkosti …

Pocit nesmrtelnosti je zrcadlo, které zkresluje odraz skutečného života, a dokud se nerozbije, neuvidíme realitu ve vší její kráse a křehkosti …

Citová manipulace je jako jedovatý opar, který neviditelně dusí duši, tiše otravuje vztahy a pomalu ničí lidské Já …

Červené vlajky ve vztahu jsou jako trhliny v základech domu – pokud je ignorujeme, hrozí, že se celá stavba zřítí …

Když se lidská tvář mění v masku objektu, společnost se propadá do temného zrcadla, v němž se odráží jen prázdnota …

Jako skrytý proud, který pod hladinou formuje břehy, i člověk s tichou povahou může mocně utvářet své okolí, aniž by se hlasitě projevoval …

Naše duše je plátnem, na které neustále malujeme našimi zážitky a sny …

V digitálním oceánu informací se musíme naučit plout s kompasem kritického myšlení, abychom nenarazili na zrádné útesy dezinformací …

Strach ze selhání je kotva, kterou můžeme uříznout a plout k novým obzorům …